Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) toto říkal na konci každé modlitby.” že Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) říkal mezi sadždami: „Alláhuma ghfir lí, wa rhamní, wa ‘áfiní, wa hdiní, wa rzuqní.” (Bože odpusť mi, buď ke mě milosrdný, smiluj se nade mnou, uveď mne na správnou cestu a obdař mne.) Alláhumma anta s-salám, wa minka s-salám, tabárakta dhá-l-džaláli wa-l-ikrám." (Ó Bože, Tys Mír a od Tebe mír, bud’ požehnán, Ty, majestátnosti a velkomyslnosti plný) Bože, utíkám se k Tobě před utrpením v hrobě, před utrpením ohně, před pokušením života a smrti a před pokušením falešného mesiáše Dadždžála).” Věru, že Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) k nám přistoupil a my jsme řekli: „Posle Boží, už víme jak tě pozdravit, ale jak se za tebe máme modlit? „Završující (připomínání Boha), se kterými ten, kdo je říká - nebo dělá - na konci každé povinné modlitby, neprohraje: třiatřicetkrát subhánalláh, třiatřicetkrát alhamdulilláh a čtyřiatřicetkrát Alláhu akbar.” „Když Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) narovnal záda z rukú' (a postavil se), řekl: „Sami' Alláhu liman hamidah, Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) říkal na konci každé povinné modlitby