Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) toto říkal na konci každé modlitby.” že Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) říkal mezi sadždami: „Alláhuma ghfir lí, wa rhamní, wa ‘áfiní, wa hdiní, wa rzuqní.” (Bože odpusť mi, buď ke mě milosrdný, smiluj se nade mnou, uveď mne na správnou cestu a obdař mne.) Alláhumma anta s-salám, wa minka s-salám, tabárakta dhá-l-džaláli wa-l-ikrám." (Ó Bože, Tys Mír a od Tebe mír, bud’ požehnán, Ty, majestátnosti a velkomyslnosti plný) Bože, utíkám se k Tobě před utrpením v hrobě, před utrpením ohně, před pokušením života a smrti a před pokušením falešného mesiáše Dadždžála).” Alláhumma bá‘id bajní wa bajna chatájája kamá bá‘adta bajna l-mašriqi wa l-maghrib, Věru, že Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) k nám přistoupil a my jsme řekli: „Posle Boží, už víme jak tě pozdravit, ale jak se za tebe máme modlit? „Završující (připomínání Boha), se kterými ten, kdo je říká - nebo dělá - na konci každé povinné modlitby, neprohraje: třiatřicetkrát subhánalláh, třiatřicetkrát alhamdulilláh a čtyřiatřicetkrát Alláhu akbar.” „Tomu, kdo řekne na konci každé modlitby třiatřicetkrát subhánalláh, třiatřicetkrát alhamdulilláh a třiatřicetkrát Alláhu akbar, to je devětadevadesátkrát, a pak řekne, aby dovršil sto: Lá iláha illa-l-láhu wahdahu lá šaríka lahu, lahu-l-mulku wa lahu-l-hamdu wa huwa ‘alá kulli šaj'in qadír," (Není boha kromě Boha, Jediného, který nemá společníka žádného, Jemu náleží vláda i chvála a On má moc nad každou věcí.) budou odpuštěny hříchy, i kdyby jich bylo jako mořské pěny.” „Tomu, kdo přednese Verš trůnu na konci každé povinné modlitby, nebrání ve vstupu do ráje nic kromě smrti.” „Když Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) narovnal záda z rukú' (a postavil se), řekl: „Sami' Alláhu liman hamidah, Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) říkal na konci každé povinné modlitby