+ -

عن ابْنِ عُمَرَ رضي الله عنهما أنه سَمِعَ رَجُلًا يَقُولُ: لَا وَالْكَعْبَةِ، فَقَالَ ابْنُ عُمَرَ: لَا يُحْلَفُ بِغَيْرِ اللَّهِ، فَإِنِّي سَمِعْتُ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ يَقُولُ:
«مَنْ حَلَفَ بِغَيْرِ اللهِ فَقَدْ كَفَرَ أَوْ أَشْرَكَ».

[صحيح] - [رواه أبو داود والترمذي وأحمد] - [سنن الترمذي: 1535]
المزيــد ...

Ibn ‘Umar (ať je s ním Bůh spokojen) slyšel jednoho muže říci: „Při Ka’abě," a Ibn ‘Umar mu řekl: „Nepřísahej při nikom jiném než při Bohu, protože jsem slyšel Posla Božího (ať mu Bůh žehná a dá mír) říci:
„Kdo přísahal při někom jiném než při Bohu, přestal věřit v Boha nebo k Němu přidružil jiného.""

[Správný(Sahíh)] - [Zaznamenal ho Abú Dáwúd, At-Thirmidhí a Ahmad]

Výklad

Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl, že ten, kdo přísahal při něčem jiném než při Bohu, Jeho jménech nebo Jeho vlastnostech, přestal věřit v Boha nebo k Němu přidružil jiného, protože přísahání při něčem znamená, že to má člověk v úctě, ale tato úcta patří pouze Bohu, a proto by se mělo přísahat pouze při Bohu, Jeho jménech nebo Jeho vlastnostech. Takové přísahání patří do malého přidružování, ale pokud ten, kdo přísahá při něčem jiném než při Bohu, to má ve stejné úctě jako Boha, potom už se jedná o velké přidružování.

Překlad: Angličtina Urdština Španělština Indonéština Ujgurština Bengálština Francouzština Turečtina Ruština Bosenština Sinhálština Hindština Čínština Perština Vietnamština Tagalog(Tagalština) Kurdština Hauština Portugalština Malajálamština Telugština Svahilština Tamiliština Barmština Thajština Němčina Japonština Paštština Ásámština Albánština Švédština Amharština Holandština Gudžarátština Kyrgyzština Nepálština Jorubština Litevština Darí Somálština Tádžičtina Kiňarwandština Rumunština Maďarština Malgaština Italština Oromština Kannadština Azerština Uzbečtina
Přehled překladů

Poučení z hadíthu

  1. Úcta při přísahání je právo pouze Všemohoucího Boha, a tak se nesmí přísahat při něčem jiném než při Bohu, Jeho jménech nebo Jeho vlastnostech.
  2. Velký důraz, který druhové Proroka kladli na přikazování vhodného a zakazování zavrženíhodného, speciálně když se to týkalo nevíry a přidružování k Bohu.