Hadíth: „Není modlitby, když se přinese jídlo a když člověk cítí velkou nebo malou potřebu.”

عن عَائِشَةَ رضيَ الله عنها قالت: إِنِّي سمعْتُ رسولَ الله صلى الله عليه وسلم يقول:
«لَا صَلَاةَ بِحَضْرَةِ الطَّعَامِ، وَلَا هُوَ يُدَافِعُهُ الْأَخْبَثَانِ».
[صحيح] - [رواه مسلم] - [صحيح مسلم: 560]

‘Á'iša (ať je s ní Bůh spokojen) vyprávěla, že slyšela Posla Božího (ať mu Bůh žehná a dá mír) říkat:
„Není modlitby, když se přinese jídlo a když člověk cítí velkou nebo malou potřebu.”
[Správný(Sahíh)] - [Zaznamenal ho Muslim]

Výklad

Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) zakázal se modlit, když je člověku přineseno jídlo, na které má chuť a ke kterému se upne jeho srdce.
Také zakázal se modlit, pokud člověk cítí malou nebo velkou potřebu, aby nebyl při modlitbě nesoustředěný.