Abú Mas‘úd (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Věru, že to, co se dostalo k lidem ze slov prvního proroctví, je: pokud se nestydíš, učiň, co chceš.” [Správný(Sahíh)] - [Zaznamenal ho Al-Buchárí] - [Sahíh Al-Buchárí - 6120]
Výklad
Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl, že slova, která byla odkázána prvními proroky a lidé si je předávali po staletí, až se dostala k prvním v této obci, zní: podívej se na to, co chceš učinit, a pokud to patří mezi věci, za které se člověk nestydí, tak to učiň, ale pokud to patří mezi věci, za které se člověk stydí, tak to zanech; a věru, že stydlivost brání konání ošklivých věcí, a ten, komu chybí stydlivost, ten se oddává každé špatnosti a nemravnosti.
Poučení z hadíthu
Stydlivost je základem dobrých mravů.
Stydlivost patří mezi vlastnosti proroků (mír s nimi) a je o nich zaznamenána.
Stydlivost je to, co vede muslima k tomu, aby dělal vše, co ho zdokonaluje a zkrášluje, a zanechal všeho, co ho špiní a hanobí.
An-Nawawí řekl: A tímto nařízením se myslí povolení, tzn. pokud chceš učinit nějakou věc a ta patří mezi ty, za které se člověk nestydí před Bohem ani před lidmi, učiň ji, a pokud nepatří, tak ji nečiň, a o tom je islám, že co je přikázáno, je povinné nebo doporučené a zanechat ho patří mezi věci, za které se člověk stydí, a zákaz je zakázaný nebo zavrženíhodný a učinit ho patří mezi věci, za které se člověk stydí. Co se ale týče povoleného, učinit ho nebo ho zanechat může obojí patřit do věcí, za které se člověk stydí. Proto tento hadíth zahrnuje pět pravidel. A říká se, že tímto nařízením se myslí výhružka, tzn. pokud jsi přišel o stydlivost, učiň, co chceš, ale Bůh tě za to odplatí. A říká se, že se jím myslí oznámení, tj. kdo se nestydí, dělá si, co chce.