Hadíth: „Cožpak vám Bůh nedal nic, z čeho byste dali almužnu? Věru, že za každý tasbíh je almužna, za každý takbír je almužna, za každý tahmíd je almužna, za každý tahlíl je almužna, za nařizování vhodného je almužna, za zakazování zavrženíhodného je almužna a za styk každého z vás se svou ženou je almužna.”

عَنْ أَبِي ذَرٍّ رضي الله عنه:
أَنَّ نَاسًا مِنْ أَصْحَابِ النَّبِيِّ صَلَّى اللهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ قَالُوا لِلنَّبِيِّ صَلَّى اللهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ: يَا رَسُولَ اللهِ، ذَهَبَ أَهْلُ الدُّثُورِ بِالْأُجُورِ، يُصَلُّونَ كَمَا نُصَلِّي، وَيَصُومُونَ كَمَا نَصُومُ، وَيَتَصَدَّقُونَ بِفُضُولِ أَمْوَالِهِمْ، قَالَ: «أَوَلَيْسَ قَدْ جَعَلَ اللهُ لَكُمْ مَا تَصَّدَّقُونَ؟ إِنَّ بِكُلِّ تَسْبِيحَةٍ صَدَقَةً، وَكُلِّ تَكْبِيرَةٍ صَدَقَةً، وَكُلِّ تَحْمِيدَةٍ صَدَقَةً، وَكُلِّ تَهْلِيلَةٍ صَدَقَةً، وَأَمْرٌ بِالْمَعْرُوفِ صَدَقَةٌ، وَنَهْيٌ عَنْ مُنْكَرٍ صَدَقَةٌ، وَفِي بُضْعِ أَحَدِكُمْ صَدَقَةٌ»، قَالُوا: يَا رَسُولَ اللهِ، أَيَأتِي أَحَدُنَا شَهْوَتَهُ وَيَكُونُ لَهُ فِيهَا أَجْرٌ؟ قَالَ: «أَرَأَيْتُمْ لَوْ وَضَعَهَا فِي حَرَامٍ أَكَانَ عَلَيْهِ فِيهَا وِزْرٌ؟ فَكَذَلِكَ إِذَا وَضَعَهَا فِي الْحَلَالِ كَانَ لَهُ أَجْرٌ».
[صحيح] - [رواه مسلم] - [صحيح مسلم: 1006]

Abú Dharr (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl,
že někteří z druhů Proroka (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekli Prorokovi (ať mu Bůh žehná a dá mír): Posle Boží, lidé, kteří jsou bohatí získávají všechnu odměnu, modlí se stejně, jako se modlíme my, postí se stejně, jako se postíme my, a dávají almužnu ze svých nejlepších majetků. A (Prorok) řekl: „Cožpak vám Bůh nedal nic, z čeho byste dali almužnu? Věru, že za každý tasbíh je almužna, za každý takbír je almužna, za každý tahmíd je almužna, za každý tahlíl je almužna, za nařizování vhodného je almužna, za zakazování zavrženíhodného je almužna a za styk každého z vás se svou ženou je almužna.” Řekli: Posle Boží, copak za ukojení své touhy budeme mít odměnu? A (Prorok) řekl: „Nemyslíte, že kdybyste ukojili svou touhu zakázaným způsobem, že byste za to měli hřích? A stejně tak, pokud ji ukojíte povoleným způsobem, dostane se vám odměny.”
[Správný(Sahíh)] - [Zaznamenal ho Muslim] - [Sahíh Muslim - 1006]

Výklad

Někteří chudí druhové Proroka si stěžovali Prorokovi (ať mu Bůh žehná a dá mír) na svoji chudobu a že nemohou dávat almužnu a tak dostat velkou odměnu jako jejich bohatí bratři ve víře a nemohou dělat stejné dobro jako oni, když se modlí stejně jako oni (ti chudí), postí se jako oni a dávají almužny ze svých nejlepších majetků, ale oni (chudí druhové) ji dávat nemohou. A Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) jim ukázal, jakou almužnu mohou dávat, a řekl: Copak vám Bůh nedal to, co byste mohli dávat jako almužnu? Věru, že za svoje slova „Subhánalláh" máte odměnu almužny a stejně tak slova „Alláhu akbar" jsou almužnou slova „Alhamdulilláh" jsou almužnou, slova „Lá illáha illa-lláh" jsou almužnou, nařizování vhodného je almužnou, zakazování zavrženíhodného je almužnou a dokonce i styk každého z vás se svojí manželkou je almužnou. A oni se divili a řekli: Posle Boží, když někdo z nás uspokojí svoji touhu, tak za to bude mít odměnu? A on řekl: Což si nemyslíte, že pokud by uspokojil svoji touhu zakázaným způsobem, například cizoložstvím atd., tak by se mu nedostalo hříchu? A stejně tak, pokud ji uspokojí povoleným způsobem, dostane se mu odměny.

Poučení z hadíthu

1. Soutěžení sahába v konání dobrých skutků a jejich snaha dostat co největší odměnu a dobrodiní od Boha Všemohoucího.
2. Mnoho druhů dobrých skutků a že tyto zahrnují každý čin, který muslim učiní se správným úmyslem a dobrým záměrem.
3. Snadnost islámu, každý muslim najde nějaký čin, kterým může uctívat Boha.
4. An-Nawawí řekl: V tomto hadíthu je důkaz toho, že povolené věci se stávají dobrým skutkem, pokud je v nich správný úmysl, a tak je styk mezi manželi považován za uctívání, pokud mají úmysl naplnit práva druhého z manželů a chovat se k němu hezky, jak to nařídil Bůh, nebo chtějí zplodit zbožného potomka, uchránit sebe nebo druhého manžela před cizoložstvím nebo zakázaným pohledem nebo přemýšlením nad něčím zakázaným nebo mají jakýkoli jiný správný záměr.
5. Uvádění metafor a přirovnání, aby to bylo jasné a přesvědčivé pro toho, kdo to poslouchá.