Hadíth: (všechny) předhonili ojedinělí.”

عَنْ أَبِي هُرَيْرَةَ رضي الله عنه قَالَ:
كَانَ رَسُولُ اللهِ صَلَّى اللهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ يَسِيرُ فِي طَرِيقِ مَكَّةَ، فَمَرَّ عَلَى جَبَلٍ يُقَالُ لَهُ جُمْدَانُ، فَقَالَ: «سِيرُوا هَذَا جُمْدَانُ، سَبَقَ الْمُفَرِّدُونَ» قَالُوا: وَمَا الْمُفَرِّدُونَ يَا رَسُولَ اللهِ؟ قَالَ: «الذَّاكِرُونَ اللهَ كَثِيرًا وَالذَّاكِرَاتُ».
[صحيح] - [رواه مسلم] - [صحيح مسلم: 2676]

Abú Hurajra (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl:
„Posel Boží(ať mu Bůh žehná a dá mír) šel po mekkánské cestě a šel okolo hory zvané Džumdán a řekl: „Jděte, to je Džumdán, (všechny) předhonili ojedinělí.” Řekli: „A kdo jsou ojedinělí, Posle Boží?" Řekl: „Muži a ženy hojně vzpomínající Boha.”"
[Správný(Sahíh)] - [Zaznamenal ho Muslim] - [Sahíh Muslim - 2676]

Výklad

Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) vysvětlil postavení těch, kteří si hodně připomínají Boha (dhikr), a že jsou ojedinělí a že předhonili ostatní a získali vysoké postavení v ráji. A připodobnil je k hoře Džumdán, která je osamocená od ostatních hor.

Poučení z hadíthu

1. Doporučení říkat hodně dhikr a zaměstnat se jím, protože přední pozice v budoucím životě bude důsledkem množství dobrých skutků a upřímnosti úmyslu v uctívání.
2. Vzpomínání Boha (dhikr) může být jen jazykem nebo jen srdcem nebo jazykem a srdcem současně, a to je nejvyšší a nejlepší možnost.
3. Do dhikru, který se pravidelně říká z nějakého důvodu, patří: ranní dhikr, večerní, po skončení modliteb atd.
4. An-Nawawí řekl: Věz, že hodnota dhikru není omezena jen na slova: Subhánalláh, lá illáha ilá lláh, alhamdulilláh, Alláhu akbar atd., ale každý, kdo dělá pro Boha dobrý skutek, je jedním z těch, co vzpomínají Boha.
5. Dhikr je jednou z největších příčin upevnění. Pravil Všemohoucí Bůh: {Vy, kteří věříte! Kdykoliv střetnete se s nějakým oddílem, vytrvejte pevně a vzývejte často Boha, abyste dosáhli úspěchu!} [Kořist: 45]
6. Připodobnění mezi vzpomínajícími Boha a horou Džumdán spočívá v osamění a izolaci; hora Džumdán stojí osamocena od ostatních hor a stejně tak ti, kteří vzpomínají Boha. A osamocený je proto, že jeho srdce a jazyk vzývá pouze svého Pána, a to i kdyby byl mezi lidmi, a necítí se osamocený, když je sám, ale cítí se osamocený, když je mezi lidmi. Nebo toto přirovnání spočívá v tom, že dhikr je příčinou upevnění ve víře, stejně jako hory jsou příčinou upevnění země. Nebo spočívá v předhánění se v dobru na tomto a onom světě, protože ten, kdo cestuje z Medíny do Mekky, ví, že když přijde k hoře Džumdán, přiblížil se k Mekce, a stejně tak ten, kdo vzpomíná Boha, předhonil ostatní tím, že si připomíná Boha. A Bůh ví nejlépe.