Hadíth: že když se Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) modlil, roztáhl ruce tak, až bylo vidět bělobu jeho podpaží

عَنْ عَبْدِ اللَّهِ بْنِ مَالِكٍ ابْنِ بُحَيْنَةَ رضي الله عنه:
أَنَّ النَّبِيَّ صَلَّى اللهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ كَانَ إِذَا صَلَّى فَرَّجَ بَيْنَ يَدَيْهِ حَتَّى يَبْدُوَ بَيَاضُ إِبْطَيْهِ.
[صحيح] - [متفق عليه] - [صحيح البخاري: 390]

‘Abdulláh Ibn Málik Ibn Buhajna (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl,
že když se Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) modlil, roztáhl ruce tak, až bylo vidět bělobu jeho podpaží.
[Správný(Sahíh)] - [Je na něm shoda.(Al-Buchárí a Muslim)] - [Sahíh Al-Buchárí - 390]

Výklad

Když Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) při modlitbě padnul na tvář, roztáhnul při tom ruce od sebe jako křídla tak, že bylo vidět barvu jeho kůže v podpaží. To je nadsázka největšího rozpažení a jak nejvíce dát paže od sebe.

Poučení z hadíthu

1. Doporučení této pozice při padnutí na tvář, tj. dát paže co nejvíce do stran.
2. Pokud by se člověk modlil ve skupině a ubližoval by tím tomu, kdo se modlí vedle něj, nemá to dělat, aby neškodil.
3. V této pozici při padnutí na tvář je mnoho moudrosti a výhod. Mezi ně patří: ukázání energie a touhy se modlit a to, že když se při padnutí na tvář opře o všechny údy, dostane se každému údu toho, co si zasluhuje z uctívání. A říká se, že moudrost je v tom, že tato pozice ukazuje pokoru a díky ní lze dát lépe čelo a nos na zem a také, aby se každý úd odlišil od toho druhého.