Hadíth: , protože nikdy neřekl: Pane, odpusť mi v soudný den moje hříchy

عَنْ عَائِشَةَ رضي الله عنها قَالَتْ:
قُلْتُ: يَا رَسُولَ اللهِ، ابْنُ جُدْعَانَ كَانَ فِي الْجَاهِلِيَّةِ يَصِلُ الرَّحِمَ، وَيُطْعِمُ الْمِسْكِينَ، فَهَلْ ذَاكَ نَافِعُهُ؟ قَالَ: «لَا يَنْفَعُهُ، إِنَّهُ لَمْ يَقُلْ يَوْمًا: رَبِّ اغْفِرْ لِي خَطِيئَتِي يَوْمَ الدِّينِ».
[صحيح] - [رواه مسلم] - [صحيح مسلم: 214]

‘Áiša (ať je s ní Bůh spokojen) vyprávěla:
„Řekla jsem: „Posle Boží, Ibn Džud'án v džáhilíji (před islámem) udržoval rodinné svazky a krmil chudé, bude mu to k něčemu?" A on odpověděl: „Ne, nebude mu to k ničemu, protože nikdy neřekl: Pane, odpusť mi v soudný den moje hříchy.""
[Správný(Sahíh)] - [Zaznamenal ho Muslim] - [Sahíh Muslim - 214]

Výklad

Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) mluvil o ‘Abdulláhu Ibn Džud'ánovi, který patřil k náčelníkům kmene Qurajš před islámem. Z jeho dobrých činů bylo, že udržoval svazky s příbuznými, hezky se k nim choval, krmil chudé a dělal další dobré věci, ke kterým nabádá islám, ale Prorok řekl, že mu tyto skutky v budoucím životě k ničemu nebudou, protože nevěřil v Boha a nikdy neřekl: Pane, odpusť mi v soudný den moje hříchy.

Poučení z hadíthu

1. Velké dobro víry, která je podmínkou přijetí dobrých činů Bohem.
2. Špatnost nevíry, kvůli které nebudou přijaty dobré skutky.
3. Dobré skutky nebudou v soudný den nevěřícím k užitku, protože nevěřili v Boha a v soudný den.
4. Dobré skutky během nevíry budou zapsány a člověk za ně dostane odměnu, pokud přestoupí na islám.