Hadíth: „Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) mne naučil - a při tom uchopil moje dlaně - tašahhud, jako mne naučil súru z Koránu

عَنِ ابْنَ مَسْعُودٍ رضي الله عنه قَالَ:
عَلَّمَنِي رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ، وَكَفِّي بَيْنَ كَفَّيْهِ، التَّشَهُّدَ، كَمَا يُعَلِّمُنِي السُّورَةَ مِنَ القُرْآنِ: «التَّحِيَّاتُ لِلَّهِ، وَالصَّلَوَاتُ وَالطَّيِّبَاتُ، السَّلاَمُ عَلَيْكَ أَيُّهَا النَّبِيُّ وَرَحْمَةُ اللَّهِ وَبَرَكَاتُهُ، السَّلاَمُ عَلَيْنَا وَعَلَى عِبَادِ اللَّهِ الصَّالِحِينَ، أَشْهَدُ أَنْ لاَ إِلَهَ إِلَّا اللَّهُ، وَأَشْهَدُ أَنَّ مُحَمَّدًا عَبْدُهُ وَرَسُولُهُ». وفي لفظ لهما: «إِنَّ اللهَ هُوَ السَّلَامُ، فَإِذَا قَعَدَ أَحَدُكُمْ فِي الصَّلَاةِ فَلْيَقُلْ: التَّحِيَّاتُ لِلَّهِ وَالصَّلَوَاتُ وَالطَّيِّبَاتُ السَّلَامُ عَلَيْكَ أَيُّهَا النَّبِيُّ وَرَحْمَةُ اللهِ وَبَرَكَاتُهُ، السَّلَامُ عَلَيْنَا وَعَلَى عِبَادِ اللهِ الصَّالِحِينَ، فَإِذَا قَالَهَا أَصَابَتْ كُلَّ عَبْدٍ لِلَّهِ صَالِحٍ فِي السَّمَاءِ وَالْأَرْضِ، أَشْهَدُ أَنْ لَا إِلَهَ إِلَّا اللهُ، وَأَشْهَدُ أَنَّ مُحَمَّدًا عَبْدُهُ وَرَسُولُهُ، ثُمَّ يَتَخَيَّرُ مِنَ الْمَسْأَلَةِ مَا شَاءَ».
[صحيح] - [متفق عليه] - [صحيح البخاري: 6265]

Ibn Mas'úd (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl:
„Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) mne naučil - a při tom uchopil moje dlaně - tašahhud, jako mne naučil súru z Koránu: „At-tahijjátu lilláh, wa-s-salawátu wa-t-tajjibát, as-salámu ‘alajka ajjuha-n-nabí wa rahmatulláhi wa barakátuh, as-salámu ‘alajná wa ‘alá ‘ibádi lláhi-s-sálihín, ašhadu an lá illáha ila-lláh, wa ašhadu anna Muhammadan ‘abduhu wa rasúluh."(Veškerá úcta, všechny modlitby i slova výtečná patří Bohu, mír tobě, ó Proroku, a milost Boží i požehnání Jeho, mír nám i služebníkům Božím bezúhonným. Vyznávám, že není boha kromě Boha, a vyznávám, že Muhammad je Jeho otrok a posel.) V jiné verzi je: „Věru, že Bůh je mír a když někdo z vás sedí při modlitbě, ať řekne: „At-tahijjátu lilláh, wa-s-salawátu wa-t-tajjibát, as-salámu ‘alajka ajjuha-n-nabí wa rahmatulláhi wa barakátuh, as-salámu ‘alajná wa ‘alá ‘ibádi lláhi-s-sálihín, ašhadu an lá illáha ila-lláh, wa ašhadu anna Muhammadan ‘abduhu wa rasúluh" (Veškerá úcta, všechny modlitby i slova výtečná patří Bohu, mír tobě, ó Proroku, a milost Boží i požehnání Jeho, mír nám i služebníkům Božím bezúhonným. Vyznávám, že není boha kromě Boha, a vyznávám, že Muhammad je Jeho otrok a posel.) a když to řekne, zasáhne každého zbožného služebníka na nebesích i zemi „Vyznávám, že není boha kromě Boha, a vyznávám, že Muhammad je Jeho otrok a posel." A poté ať poprosí, o co chce.”
[Správný(Sahíh)] - [Je na něm shoda.(Al-Buchárí a Muslim)] - [Sahíh Al-Buchárí - 6265]

Výklad

Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) naučil Ibn Mas'úda (ať je s ním Bůh spokojen) tašahhud, který se říká v modlitbě, a při tom ho držel za ruce, aby se na něj Ibn Mas'úd soustředil. A učil ho stejně, jako ho učil súru z Koránu. To dokazuje, že Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) považoval tašahhud za velmi důležitý, nejen ve významu, ale i v přesném znění. A řekl: „At-tahijjátu lilláh”: je každé slovo nebo čin ukazující na uctívání, které vše patří pouze Bohu, „wa-s-salawátu”: je známá modlitba, povinná či dobrovolná, konaná pouze pro Boha, „at-tajjibát”: jsou dobrá slova, činy a vlastnosti ukazující dokonalost, která všechna patří pouze Bohu, „as-salámu ‘alajka ajjuha-n-nabí wa rahmatulláhi wa barakátuh”: prosba pro něj (Proroka), aby se vyhnul všemu zlému a dostal co nejvíce z každého dobra, „as-salámu ‘alajná wa ‘alá ‘ibádi lláhi-s-sálihín”: prosba za každého zbožného služebníka na nebesích i zemi, aby se vyhnul všemu zlému, „ašhadu an lá illáha ila-lláh”: znamená jisté přiznání, že nikdo si nezaslouží být uctíván, kromě Boha, „wa anna Muhammadan ‘abduhu wa rasúluh”: znamená vyznání, že Muhammad je služebník a poslední posel Boží.
Poté Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) nabádal modlícího, aby řekl jakékoliv prosby k Bohu, které chce.