Hadíth: „Když se modlíte, srovnejte se do řad. Jeden z vás ať je imámem, vede vás a když řekne: „Alláhu akbar," řekněte: „Alláhu akbar

عَنْ ‌حِطَّانَ بْنِ عَبْدِ اللهِ الرَّقَاشِيِّ قَالَ: صَلَّيْتُ مَعَ ‌أَبِي مُوسَى الْأَشْعَرِيِّ صَلَاةً، فَلَمَّا كَانَ عِنْدَ الْقَعْدَةِ قَالَ رَجُلٌ مِنَ الْقَوْمِ: أُقِرَّتِ الصَّلَاةُ بِالْبِرِّ وَالزَّكَاةِ، قَالَ: فَلَمَّا قَضَى أَبُو مُوسَى الصَّلَاةَ وَسَلَّمَ انْصَرَفَ فَقَالَ: أَيُّكُمُ الْقَائِلُ كَلِمَةَ كَذَا وَكَذَا؟ قَالَ: فَأَرَمَّ الْقَوْمُ، ثُمَّ قَالَ: أَيُّكُمُ الْقَائِلُ كَلِمَةَ كَذَا وَكَذَا؟ فَأَرَمَّ الْقَوْمُ، فَقَالَ: لَعَلَّكَ يَا حِطَّانُ قُلْتَهَا؟ قَالَ: مَا قُلْتُهَا، وَلَقَدْ رَهِبْتُ أَنْ تَبْكَعَنِي بِهَا، فَقَالَ رَجُلٌ مِنَ الْقَوْمِ: أَنَا قُلْتُهَا، وَلَمْ أُرِدْ بِهَا إِلَّا الْخَيْرَ، فَقَالَ أَبُو مُوسَى: أَمَا تَعْلَمُونَ كَيْفَ تَقُولُونَ فِي صَلَاتِكُمْ؟ إِنَّ رَسُولَ اللهِ صَلَّى اللهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ خَطَبَنَا فَبَيَّنَ لَنَا سُنَّتَنَا وَعَلَّمَنَا صَلَاتَنَا، فَقَالَ:
«إِذَا صَلَّيْتُمْ فَأَقِيمُوا صُفُوفَكُمْ، ثُمَّ لِيَؤُمَّكُمْ أَحَدُكُمْ فَإِذَا كَبَّرَ فَكَبِّرُوا، وَإِذْ قَالَ: {غَيْرِ الْمَغْضُوبِ عَلَيْهِمْ وَلا الضَّالِّينَ} [الفاتحة: 7]، فَقُولُوا: آمِينَ، يُجِبْكُمُ اللهُ، فَإِذَا كَبَّرَ وَرَكَعَ فَكَبِّرُوا وَارْكَعُوا، فَإِنَّ الْإِمَامَ يَرْكَعُ قَبْلَكُمْ، وَيَرْفَعُ قَبْلَكُمْ»، فَقَالَ رَسُولُ اللهِ صَلَّى اللهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ: «فَتِلْكَ بِتِلْكَ، وَإِذَا قَالَ: سَمِعَ اللهُ لِمَنْ حَمِدَهُ، فَقُولُوا: اللَّهُمَّ رَبَّنَا لَكَ الْحَمْدُ، يَسْمَعِ اللهُ لَكُمْ، فَإِنَّ اللهَ تَبَارَكَ وَتَعَالَى قَالَ عَلَى لِسَانِ نَبِيِّهِ صَلَّى اللهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ: سَمِعَ اللهُ لِمَنْ حَمِدَهُ، وَإِذَا كَبَّرَ وَسَجَدَ فَكَبِّرُوا وَاسْجُدُوا، فَإِنَّ الْإِمَامَ يَسْجُدُ قَبْلَكُمْ وَيَرْفَعُ قَبْلَكُمْ»، فَقَالَ رَسُولُ اللهِ صَلَّى اللهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ: «فَتِلْكَ بِتِلْكَ، وَإِذَا كَانَ عِنْدَ الْقَعْدَةِ فَلْيَكُنْ مِنْ أَوَّلِ قَوْلِ أَحَدِكُمُ: التَّحِيَّاتُ الطَّيِّبَاتُ الصَّلَوَاتُ لِلهِ، السَّلَامُ عَلَيْكَ أَيُّهَا النَّبِيُّ وَرَحْمَةُ اللهِ وَبَرَكَاتُهُ، السَّلَامُ عَلَيْنَا وَعَلَى عِبَادِ اللهِ الصَّالِحِينَ، أَشْهَدُ أَنْ لَا إِلَهَ إِلَّا اللهُ وَأَشْهَدُ أَنَّ مُحَمَّدًا عَبْدُهُ وَرَسُولُهُ».
[صحيح] - [رواه مسلم] - [صحيح مسلم: 404]

Hittán Ibn ‘Abdulláh ar-Raqáší vyprávěl: „Modlil jsem se s Abú Músou al-Aš'arím a když seděl (při tašahhudu), jeden muž řekl: „Modlitba byla spojena s dobrem a almužnou." A on řekl: „Kdo z vás to řekl?" Všichni ale mlčeli. Poté znovu řekl: „Kdo z vás to řekl?" Všichni ale mlčeli. Pak řekl: „Snad jsi to byl ty, kdo to řekl, Hittáne?" A já jsem se začal bát, že mi za to vyčiní, ale jeden muž řekl: „Já jsem to řekl, ale nechtěl jsem tím nic jiného než dobro." Abú Músá řekl: „Vy nevíte, co máte říkat v modlitbě? Věru, že Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) nám vysvětlil naši sunnu a jak se máme modlit a řekl:
„Když se modlíte, srovnejte se do řad. Jeden z vás ať je imámem, vede vás a když řekne: „Alláhu akbar," řekněte: „Alláhu akbar." A když řekne: {ne těch, na než jsi rozhněván, ani těch, kdo v bludu jsou.} [Otevíratelka: 7], řekněte: „Ámín" a Bůh vám to vyplní. A když řekne: „Alláhu akbar" a udělá rukú’, tak řekněte: „Alláhu akbar" a udělejte rukú’. A imám dělá rukú’ před vámi a zvedá se z něj také před vámi." A Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „A tato (chvíle) vydá za tamtu a když (imám) řekne: „Sami' Alláhu liman hamidah," řekněte: „Alláhumma rabbaná wa laka-l-hamd." A Bůh vás slyší, věru, že Požehnaný a Všemohoucí Bůh řekl ústy svého Proroka (ať mu Bůh žehná a dá mír): „Sami' Alláhu liman hamidah." A imám dělá sudžúd před vámi a zvedá se z něj před vámi.” A Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „A tato (chvíle) vydá za tamtu a když (imám) sedí, vaše první slova budiž: „At-tahijjátu at-tajjibátu as-salawátu lilláhi, as-salámu ‘alajka ajjuha-nnabí wa rahmatulláhi wa barakátuh, as-salámu ‘alajná wa ‘alá ‘ibádilláhi s-sálihín. Ašhadu an lá illáha illa-lláh, wa ašhadu anna Muhammadan ‘abduhu wa rasúluh.”"
[Správný(Sahíh)] - [Zaznamenal ho Muslim] - [Sahíh Muslim - 404]

Výklad

Druh Proroka Abú Músá al-Aš'arí (ať je s ním Bůh spokojen) se modlil a když seděl při tašahhudu, jeden muž z těch, co se modlili za ním, řekl: Modlitba byla v Koránu spojena s dobrem a almužnou. A když Abú Músá (ať je s ním Bůh spokojen) skončil modlitbu, obrátil se k modlícím a řekl: Kdo z vás to řekl? Všichni ale mlčeli. Poté znovu řekl: Kdo z vás řekl: Modlitba byla v Koránu spojena s dobrem a almužnou? Všichni ale mlčeli. Pak otázku zopakoval a když stále všichni mlčeli, Abú Músá (ať je s ním Bůh spokojen) řekl: Snad jsi to byl ty, kdo to řekl, Hittáne? Jmenoval ho, protože seděl u něj a byl mu blízký, a tak věděl, že mu takové obvinění neublíží a přiměje promluvit toho, kdo to opravdu řekl. Avšak Hittán to odmítl a začal se bát, že mu za to vyčiní, ale jeden muž řekl: Já jsem to řekl, ale nechtěl jsem tím nic jiného než dobro. A Abú Músá řekl: Vy nevíte, co máte říkat v modlitbě? A poté jim oznámil, že Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) jim jednou kázal a vysvětlil jim Boží zákony a naučil je, jak se mají modlit. A Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl:
Když se modlíte, uspořádejte se do řad a vyrovnejte je. Pak ať je jeden z vás imámem a vede vás. A když na začátku modlitby řekne: Alláhu akbar, řekněte: Alláhu akbar.* A když bude číst Fátihu a dojde k: {ne těch, na než jsi rozhněván, ani těch, kdo v bludu jsou.} [Otevíratelka: 7], řekněte: Ámín a Bůh vám to vyplní. A když řekne Alláhu akbar a udělá rukú’, tak řekněte Alláhu akbar a udělejte rukú’. Imám dělá rukú’ před vámi a zvedá se z něj také před vámi, tak ho nepředcházejte, protože chvilka, kdy je před vámi v rukú’, mu poskytne čas být před vámi i při zvedání se z něj, a tak tato (chvíle) vydá za tamtu. A když imám řekne: Sami' Alláhu liman hamidah, řekněte: Alláhumma rabbaná wa laka-l-hamd. A Bůh slyší, co říkáte, věru, že Požehnaný a Všemohoucí Bůh řekl ústy svého Proroka (ať mu Bůh žehná a dá mír): Sami' Alláhu liman hamidah. A imám dělá sudžúd před vámi a zvedá se z něj před vámi. A tato (chvíle) vydá za tamtu, a tak je váš sudžúd stejně dlouhý jako sudžúd imáma. A když sedí při tašahhudu, ať jsou vaše první slova: At-tahijjátu at-tajjibátu as-salawátu lilláhi (všechno velebení, nejlepší slova a modlitby patří jedině Bohu), as-salámu ‘alajka ajjuha-nnabí wa rahmatulláhi wa barakátuh, as-salámu ‘alajná wa ‘alá ‘ibádilláhi as-sálihín (mír s tebou, ó Proroku, a Boží milosrdenství a Jeho požehnání, mír s námi a se zbožnými služebníky Božími). Ašhadu an lá illáha illa-lláh, wa ašhadu anna Muhammadan ‘abduhu wa rasúluh.