Hadíth: „Buď v tomto světě jako cizinec nebo ten, kdo jen prochází.”

عَنْ عَبْدِ اللَّهِ بْنِ عُمَرَ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُمَا قَالَ: أَخَذَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ بِمَنْكِبِي، فَقَالَ:
«كُنْ فِي الدُّنْيَا كَأَنَّكَ غَرِيبٌ أَوْ عَابِرُ سَبِيلٍ»، وَكَانَ ابْنُ عُمَرَ، يَقُولُ: إِذَا أَمْسَيْتَ فَلاَ تَنْتَظِرِ الصَّبَاحَ، وَإِذَا أَصْبَحْتَ فَلاَ تَنْتَظِرِ المَسَاءَ، وَخُذْ مِنْ صِحَّتِكَ لِمَرَضِكَ، وَمِنْ حَيَاتِكَ لِمَوْتِكَ.
[صحيح] - [رواه البخاري] - [صحيح البخاري: 6416]

Abdulláh Ibn ‘Umar (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl: Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) mě vzal za rameno a řekl:
„Buď v tomto světě jako cizinec nebo ten, kdo jen prochází.” A Ibn ‘Umar říkával: Když přijde večer, neočekávej ráno a když přijde ráno, neočekávej večer. A využij svého zdraví, než přijde nemoc, a využij života, než přijde smrt.
[Správný(Sahíh)] - [Zaznamenal ho Al-Buchárí] - [Sahíh Al-Buchárí - 6416]

Výklad

Ibn ‘Umar (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) ho chytil za rameno a řekl mu: Buď v tomto pozemském světě jako cizinec, který přišel do země, kde nemá žádný domov, kde by mohl žít, ani rodinu, děti a známé, kteří jsou příčinou zaměstnanosti a zaneprázdněnosti vzhledem k jeho Stvořiteli, a buď ještě více než jen cizincem, buď tím, kdo jde po cestě a hledá vlast, protože cizinec se může usadit v cizí zemi a žít v ní, na rozdíl od toho, kdo jde po cestě a hledá zemi, protože ten se nikde neusadí a má snahu dostat se do své země. A stejně jako ten, kdo je na cestě, nepotřebuje nic víc, jen to, co mu dá dospět do jeho cíle, tak věřící nepotřebuje v tomto světě nic jiného, než aby dospěl do svého cíle.
A sám Ibn ‘Umar se choval podle této rady a říkával: Pokud přijde ráno, neočekávej večer a pokud přijde večer, neočekávej ráno a předpokládej, že patříš mezi obyvatele hrobů. A protože život není prostý nemocí, ve dny svého zdraví spěchej s dobrými skutky, než přijde nemoc, a chop se příležitosti a konej dobré skutky, dokud jsi zdravý a dokud ti v tom nezabrání nějaká nemoc, a stejně tak využij toho, že žiješ, a nashromáždi v životě vše, co ti prospěje po smrti.

Poučení z hadíthu

1. Položení ruky učitele na rameno žaka při učení, aby ho upozornil a cítil se lidsky.
2. Začínat radou a poradit i tomu, kdo o to nežádal.
3. Prorokův (ať mu Bůh žehná a dá mír) krásný způsob vyučování tím, že uváděl metafory, které jsou přesvědčivé, jako jsou jeho slova: „Buď v tomto světě jako cizinec nebo ten, kdo jen prochází.”
4. Rozdíl mezi lidmi v jejich cestě k budoucímu životu - ten, kdo je jakoby na cestě, je na vyšší úrovni v askezi než ten, kdo je jako cizinec.
5. Ukázání krátkosti času a přípravy na smrt.
6. Hadíth nedokazuje to, že by člověk měl přestat hledat obživu nebo že by bylo zakázáno si užívat v pozemském životě, pouze nabádá k askezi a omezení užívání pozemského života.
7. Spěchání s vykonáváním dobrých skutků, dokud je toho člověk schopný a nezabrání mu v tom nemoc nebo smrt.
8. Velké zásluhy Abdulláha Ibn ‘Umara (ať je s ním Bůh spokojen), protože se řídil tímto varováním Posla Božího (ať mu Bůh žehná a dá mír).
9. Věřící mají vlast v ráji a v pozemském světě jsou cizinci, kteří jsou na cestě do budoucího světa, a tak by se jejich srdce neměla vázat na nic z této cizí země, ale měla by být připoutána k jejich vlasti, do které se vrací a jejich pobyt v pozemském světě je jen, aby učinili, co je potřebné, a připravili se na návrat do své vlasti.