Hadíth: „Za každý kloub se má dávat almužna,

عَنْ أَبِي هُرَيْرَةَ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ قَالَ: قَالَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ:
«كُلُّ سُلاَمَى مِنَ النَّاسِ عَلَيْهِ صَدَقَةٌ، كُلَّ يَوْمٍ تَطْلُعُ فِيهِ الشَّمْسُ يَعْدِلُ بَيْنَ الِاثْنَيْنِ صَدَقَةٌ، وَيُعِينُ الرَّجُلَ عَلَى دَابَّتِهِ فَيَحْمِلُ عَلَيْهَا أَوْ يَرْفَعُ عَلَيْهَا مَتَاعَهُ صَدَقَةٌ، وَالكَلِمَةُ الطَّيِّبَةُ صَدَقَةٌ، وَكُلُّ خُطْوَةٍ يَخْطُوهَا إِلَى الصَّلاَةِ صَدَقَةٌ، وَيُمِيطُ الأَذَى عَنِ الطَّرِيقِ صَدَقَةٌ».
[صحيح] - [متفق عليه] - [صحيح البخاري: 2989]

Abú Hurajra (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl:
„Za každý kloub se má dávat almužna, za každý den, kdy vyjde slunce. A když usmíří dva, je to almužna, když pomůže člověku jízdním zvířetem, sveze ho nebo na něm veze jeho věci, je to almužna, dobré slovo je almužna, každý krok k modlitbě je almužna a odstranění škodlivých věcí z cesty je almužna.”
[Správný(Sahíh)] - [Je na něm shoda.(Al-Buchárí a Muslim)] - [Sahíh Al-Buchárí - 2989]

Výklad

Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) vysvětlil, že každý pověřený muslim má dát za každý kloub ve svém těle almužnu jako dobrý skutek pro Boha, aby Mu poděkoval za své zdraví a že díky kloubům může hýbat kostmi. A že tato almužna může být jakýkoliv dobrý skutek, nejen dávání majetku, a že mezi tyto dobré skutky patří: Usmíření dvou rozhádaných je almužna. Pomoc tomu, kdo nemá jízdní zvíře, a svézt ho nebo vzít jeho věci je almužna. Dobré slovo, jako dhikr, dua, pozdrav atd., je almužna. Každý krok, který člověk učiní k modlitbě, je almužna. A odstranění věcí, které mohou uškodit, z cesty je almužna.

Poučení z hadíthu

1. Sestavení lidských kostí a jejich zdraví patří mezi největší Boží dobrodiní vůči člověku. A tak každá tato kost a kloub zasluhuje almužnu jako vyjádření díků Bohu za toto dobrodiní.
2. Povzbuzení k opakování díků každý den, aby bylo toto dobrodiní zachováno.
3. Povzbuzení k pravidelnému a trvalému konání doporučeného uctívání a dávání almužny každý den.
4. Velké dobro v usmiřování lidí.
5. Nabádání člověka, aby pomohl svému bratru, a jeho pomoc je považována za almužnu.
6. Nabádání k účasti při společných modlitbách a k chození na ně a oživování mešit společnými modlitbami.
7. Povinnost respektování cest tím, že se člověk vyvaruje věcí, které škodí ostatním.