Hadíth: „Věru že náboženství je jednoduché a nebude nikdo, kdo by ztěžoval náboženství, aniž by ho to přemohlo, a tak zjednodušujte, přibližujte

عَنْ أَبِي هُرَيْرَةَ رضي الله عنه عَنِ النَّبِيِّ صَلَّى اللهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ قَالَ:
«إِنَّ الدِّينَ يُسْرٌ، وَلَنْ يُشَادَّ الدِّينَ أَحَدٌ إِلَّا غَلَبَهُ، فَسَدِّدُوا وَقَارِبُوا، وَأَبْشِرُوا، وَاسْتَعِينُوا بِالْغَدْوَةِ وَالرَّوْحَةِ وَشَيْءٍ مِنَ الدُّلْجَةِ».
[صحيح] - [رواه البخاري] - [صحيح البخاري: 39]

Abú Hurajra (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl:
„Věru že náboženství je jednoduché a nebude nikdo, kdo by ztěžoval náboženství, aniž by ho to přemohlo, a tak zjednodušujte, přibližujte a oznamujte dobré zprávy a pomozte si brzkým ránem (al-ghadwa), odpolednem (ar-rawha) a částí noci (ad-duldža).”
[Správný(Sahíh)] - [Zaznamenal ho Al-Buchárí] - [Sahíh Al-Buchárí - 39]

Výklad

Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) vysvětlil, že islámské náboženství je postavené na jednoduchosti a usnadnění ve všech jeho záležitostech a zvláště v případě potřeby a nemohoucnosti, protože přehánění v náboženských činech a zanechání milosrdnosti končí neschopností a částečným nebo úplným zastavením konání skutků. . Poté Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) nabádal k prostřední cestě, bez přehánění, kdy člověk nedělá méně, než mu bylo nařízeno, ani si na sebe nebere tolik, kolik není schopen splnit. A i kdyby to, co udělá, nebylo zcela dokonalé, tak činy jsou posuzovány podle toho, čemu jsou nejblíže.
A Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) oznámil radostnou zprávu o velké odměně za pravidelné konání dobrých skutků, i kdyby jich nebylo tolik a nebyly dokonalé, pro toho, kdo toho není schopen, protože neschopnost není jeho vinou, a tak kvůli ní nemůže být zmenšena odměna.
A protože tento svět je ve skutečnosti jen cesta a přechod do světa budoucího, Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) nařídil, aby si člověk pomohl k pravidelnému uctívání tím, že ho bude konat ve třech časech, kdy je k němu síla:
První: al-ghadwa - to je doslova cestování od brzkého rána, tj. mezi modlitbou fadžr a východem slunce.
Druhý: ar-rawha - to je cestování po začátku poledního stínu.
Třetí: ad-duldža - to je cestování po celou noc nebo její část a protože skutky vykonané v noci jsou těžší než skutky vykonané ve dne, nařídil jen část noci, ve slovech: „částí noci.”

Poučení z hadíthu

1. Snadnost a tolerance islámského zákona a jeho střední cesta mezi přeháněním a nedbalostí.
2. Člověk by měl dělat věci, tak jak je jich schopen, aniž by přeháněl a aniž by zlehčoval.
3. Člověk by si měl k uctívání vybrat časy, ve kterých je aktivní, a tyto tři výše zmíněné časy jsou pro tělo nejvhodnější k uctívání.
4. Ibn Hadžar al-‘Asqalání řekl: Jako by Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) mluvil k cestujícímu, který někam cestuje, a tyto tři časy jsou nejlepší pro cestujícího, a upozornil ho na časy aktivity, protože pokud by cestoval ve dne a v noci, nebyl by toho schopen a cestu by přerušil, ale pokud by cestoval v těchto časech aktivity, mohl by trvale cestovat bez obtíží.
5. Ibn Hadžar řekl: Tento hadíth ukazuje na použití ulehčující vyjímky (ruchsa), protože držet se povinnosti (‘azíma) tam, kde je možné použít ulehčující vyjímku (ruchsa) je přehánění, jako například ten, kdo není schopen použít vodu a neudělá tajammum a pak kvůli použití vody dojde úhony.
6. Ibn al-Munajir řekl: V tomto hadíthu se nachází jedno ze znamení proroctví, protože vidíme a i lidé před námi viděli, že každý, kdo přehání v náboženství, nakonec přestane uctívat úplně. A není zde myšleno snažit se uctívat co nejdokonaleji, protože to je chvályhodná věc, ale myšleno je přehánění, které vede ke znudění, nebo přehánění v nějakém uctívání, které vede k zanechání lepšího nebo nevykonání povinnosti v jejím čase, jako ten, kdo se modlil celou noc a pak zaspal modlitbu za úsvitu ve skupině nebo ji zaspal až do východu slunce, kdy vypršel její čas.