Hadíth: že jeden muž udělal malou očistu (wudu), ale zapomněl na noze umýt místo o velikosti nehtu a Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) si ho všimnul a řekl: „Vrať se a vylepši svoji očistu (wudu).” A on se vrátil a pak se šel modlit
عَنْ جَابِرٍ رضي الله عنه قال: أَخْبَرَنِي عُمَرُ بْنُ الْخَطَّابِ:
أَنَّ رَجُلًا تَوَضَّأَ فَتَرَكَ مَوْضِعَ ظُفُرٍ عَلَى قَدَمِهِ فَأَبْصَرَهُ النَّبِيُّ صَلَّى اللهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَقَالَ: «ارْجِعْ فَأَحْسِنْ وُضُوءَكَ» فَرَجَعَ، ثُمَّ صَلَّى.
[صحيح بشواهده] - [رواه مسلم] - [صحيح مسلم: 243]
المزيــد ...
Džábir (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl: „‘Umar Ibn al-Chattáb mi vyprávěl,
že jeden muž udělal malou očistu (wudu), ale zapomněl na noze umýt místo o velikosti nehtu a Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) si ho všimnul a řekl: „Vrať se a vylepši svoji očistu (wudu).” A on se vrátil a pak se šel modlit."
[Správný na základě podobných hadíthů] - [Zaznamenal ho Muslim] - [Sahíh Muslim - 243]
‘Umar (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) zahlédl muže, který vykonal malou očistu, ale zapomněl na noze místo o velikosti nehtu, kam se nedostala voda, a ukázal na to místo a řekl mu: vrať se, vylepši a dokonči svoji očistu, aby každý úd dostal svoji část vody. A tento muž se vrátil, dokončil očistu a pak se modlil.
Poučení z hadíthu
- Povinnost spěchat s nařizováním vhodného a vést toho, kdo neví nebo zapomněl, zvláště pokud se tato věc týká něčeho, na čem stojí platnost uctívání.
- Povinnost, aby se voda dostala na všechny části těla, které se mají omývat při malé očistě. A že očista toho, kdo zapomene omýt i jen malý kousek těla, bude neplatná a pokud si vzpomene za dlouho, musí udělat celou novou malou očistu.
- Doporučení dělat dobře malou očistu, a to tak, že bude zcela úplná a podle toho, jak byla nařízena Bohem.
- Nohy patří do částí těla, které se musí u malé očisty umývat a nestačí je jen otřít.
- Je třeba, aby části těla při umývání při malé očistě následovaly hned za sebou, tj. než předchozí část oschne od vody.
- Nevědomost a zapomenutí nevedou ke zrušení povinnosti, jsou pouze důvodem pro neexistenci hříchu. Například tento muž, který nevědomky neudělal úplnou malou očistu, nebyl Prorokem (ať mu Bůh žehná a dá mír) zbaven její povinnosti, ale naopak mu nařídil, aby ji dokončil.