Hadíth: „Dobro jsou dobré mravy a hřích je to, co tíží tvoji hruď a nechceš, aby to lidé zjistili.”

عَنِ النَّوَّاسِ بْنِ سِمْعَانَ الْأَنْصَارِيِّ رضي الله عنه قَالَ:
سَأَلْتُ رَسُولَ اللهِ صَلَّى اللهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ عَنِ الْبِرِّ وَالْإِثْمِ، فَقَالَ: «الْبِرُّ حُسْنُ الْخُلُقِ، وَالْإِثْمُ مَا حَاكَ فِي صَدْرِكَ، وَكَرِهْتَ أَنْ يَطَّلِعَ عَلَيْهِ النَّاسُ».
[صحيح] - [رواه مسلم] - [صحيح مسلم: 2553]

An-Nawwás Ibn Sim‘án Al-Ansárí (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl:
Zeptal jsem se Posla Božího (ať mu Bůh žehná a dá mír) na dobro (zbožný skutek) a hřích a řekl: „Dobro jsou dobré mravy a hřích je to, co tíží tvoji hruď a nechceš, aby to lidé zjistili.”
[Správný(Sahíh)] - [Zaznamenal ho Muslim] - [Sahíh Muslim - 2553]

Výklad

Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) byl tázán a na dobro a na hřích a řekl:
Největším dobrem jsou dobré mravy, vůči Bohu je to bohabojnost a vůči ostatním stvořením je to neškodit, nehněvat se, usmívat se, hezky mluvit, udržovat rodinná pouta, být hodný, milý, dobře se chovat a hezky se přátelit.
Zatímco hřích je to, co tíží duši z věcí, které jsou pochybné a není jim otevřená hruď a srdce o nich cítí pochybnost a strach, že by to mohl být hřích, a člověk si to nepřeje ukázat, protože je to pro nejlepší a dokonalé lidi ošklivé, protože člověk přirozeně chce, aby v něm ostatní viděli dobro, a pokud nechce, aby někdo znal jeho čin, znamená to, že tento čin je hřích a není v něm žádné dobro.

Poučení z hadíthu

1. Nabádání k dobrým mravům, protože dobré mravy patří mezi největší druhy dobra.
2. Pravda a faleš se nemohou věřícímu splést, naopak pozná pravdu podle světla, které má v srdci, a uteče od falše a bude ji odmítat.
3. Mezi znaky hříchu patří nepokoj v srdci a tíže a že si člověk nepřeje, aby to někdo zjistil.
4. As-Sindí řekl: Toto se týká věcí, o kterých jsou pochyby a lidé neví, zda jsou správné nebo ne, ale to, co je nařízené a není žádný důkaz, který ukazuje opak, to patří do dobra a stejně tak to, co je zakázané, je hřích a není třeba se v těchto věcech ptát srdce a cítit klid.
5. Tímto hadíthem jsou osloveni ti, kteří mají zdravou přirozenost, ne ti, kteří mají převrácená srdce, která neznají dobro a neodmítají zlo, kromě toho, co odpovídá jejich touhám.
6. Řekl At-Tíbí: říká se, že dobro v tomto hadíthu je vysvětlováno mnoha významy, v některých místech je vysvětleno jako to, v čem cítí duše i srdce klid, jindy je vysvětlováno jako víra, jindy jako to, co tě přibližuje k Bohu a zde je vysvětlováno jako dobré mravy. A dobré mravy jsou vysvětlovány jako snášení ubližování, nehněvání se, usmívání se a dobré mluvení a všechny tyto významy jsou si podobné.