Hadíth: „Nechte mě, jak jsem vás zanechal, věru, že ti, kteří byli před vámi, byli zahubeni svými otázkami a odporováním svým prorokům,

عَنْ أَبِي هُرَيْرَةَ رضي الله عنه عَنِ النَّبِيِّ صلى الله عليه وسلم قَالَ:
«دَعُونِي مَا تَرَكْتُكُمْ، إِنَّمَا هَلَكَ مَنْ كَانَ قَبْلَكُمْ بِسُؤَالِهِمْ وَاخْتِلَافِهِمْ عَلَى أَنْبِيَائِهِمْ، فَإِذَا نَهَيْتُكُمْ عَنْ شَيْءٍ فَاجْتَنِبُوهُ، وَإِذَا أَمَرْتُكُمْ بِأَمْرٍ فَأْتُوا مِنْهُ مَا اسْتَطَعْتُمْ».
[صحيح] - [متفق عليه] - [صحيح البخاري: 7288]

Abú Hurajra (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl:
„Nechte mě, jak jsem vás zanechal, věru, že ti, kteří byli před vámi, byli zahubeni svými otázkami a odporováním svým prorokům, a pokud vám něco zakážu, vyvarujte se toho, a pokud vám nařídím nějaký příkaz, vykonejte z něj, kolik jste schopni.”
[Správný(Sahíh)] - [Je na něm shoda.(Al-Buchárí a Muslim)] - [Sahíh Al-Buchárí - 7288]

Výklad

Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) rozdělil právní nařízení na tři skupiny: o čem je pomlčeno, zákazy a příkazy.
Co se týče první: to je to, o čem islámský zákon pomlčel, tzn. že není žádné nařízení a že základem u všech věcí je neexistence. Co se týče doby Proroka (ať mu Bůh žehná a dá mír), nesmí se ptát na žádnou věc, aby se nestala povinnou nebo zakázanou, protože Bůh ji ponechal bez nařízení jako milosrdenství pro své služebníky. Zatímco po smrti Proroka (ať mu Bůh žehná a dá mír), pokud se otázka týká nějaké konkrétní věci, kdy se člověk snaží zjistit, jak má postupovat (hledá fatwu), nebo učení se věcí, které jsou potřebné pro náboženství, je to (tj. tázání se) povolené, a dokonce i nařízené. Pokud je ale důvodem otázky hledání těžkostí, mělo by být otázek zanecháno, jak je uvedeno v tomto hadíthu, protože to vede k tomu, co se stalo dítkám Izraele, když jim bylo nařízeno, aby obětovali krávu, a kdyby obětovali jakoukoliv krávu, splnili by toto nařízení, ale protože to ztěžovali otázkami, bylo jim to ztíženo.
Druhá: zákazy: to je to, za jehož zanechání je odměna a za jehož vykonání následuje trest. A je nařízeno zanechat jich úplně.
Třetí: rozkazy: to je to, za jehož vykonání je odměna a za nevykonání je trest. A u těchto je povinné udělat tolik, kolik je člověk schopen.

Poučení z hadíthu

1. Mělo by se zaměstnávat tím, co je důležité a potřebné, a zanechat toho, co není potřebné, a nezaměstnávat se otázkami na věci, které se nestaly.
2. Zákaz otázky, která může vést ke ztěžování věcí a k otevírání dveří pochybnostem, které vedou k rozporům.
3. Nařízení zanechat všeho zakázaného, protože v zanechání něčeho nejsou těžkosti, a proto je zákaz obecný.
4. Nařízení vykonávat rozkazy podle schopnosti, protože v rozkazu může být těžkost nebo neschopnost ho vykonat, a proto bylo nařízeno je vykonávat podle schopnosti.
5. Zákaz mnoha otázek; učenci rozdělili otázky na dvě skupiny: První: co je z důvodu učení se toho, co je potřebné pro náboženství, tyto otázky jsou povinné a takové otázky měli druhové Proroka. Druhá skupina: otázky z důvodu ztěžování věcí a tyto otázky jsou zakázané.
6. Varování této obce před odporováním prorokům, tak jak se to stalo obcím před nimi.
7. Mnoho otázek, které nejsou potřeba, a odporování prorokům je příčinou záhuby, zvláště ve věcech, které se nedají zjistit, jako otázky nepoznatelných věcí, které zná pouze Bůh, nebo otázky týkající se soudného dne.
8. Zákaz otázek ohledně těžkých témat. Al-Awzá'í řekl: Věru, že když chce Bůh připravit svého služebníka o požehnání vědění, vloží mu na jazyk zbytečné otázky, které jen ztěžují věci, a viděl jsem, že tito lidé mají nejméně vědění. A Ibn Wahb řekl: Slyšel jsem Málika říci: Hádky a spory o vědění odstraňují světlo vědění ze srdce člověka.