Hadíth: „V soudný den bude přiveden muž a vhozen do ohně a protrhnou se mu střeva a bude s nimi chodit dokola, jako chodí osel okolo mlýnského kamene,

عَنْ أُسَامَةَ بْنِ زَيْدٍ رضي الله عنه قَالَ: قِيلَ لَهُ: أَلَا تَدْخُلُ عَلَى عُثْمَانَ فَتُكَلِّمَهُ؟ فَقَالَ: أَتَرَوْنَ أَنِّي لَا أُكَلِّمُهُ إِلَّا أُسْمِعُكُمْ؟ وَاللهِ لَقَدْ كَلَّمْتُهُ فِيمَا بَيْنِي وَبَيْنَهُ، مَا دُونَ أَنْ أَفْتَتِحَ أَمْرًا لَا أُحِبُّ أَنْ أَكُونَ أَوَّلَ مَنْ فَتَحَهُ، وَلَا أَقُولُ لِأَحَدٍ يَكُونُ عَلَيَّ أَمِيرًا: إِنَّهُ خَيْرُ النَّاسِ بَعْدَمَا سَمِعْتُ رَسُولَ اللهِ صَلَّى اللهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ يَقُولُ:
«يُؤْتَى بِالرَّجُلِ يَوْمَ الْقِيَامَةِ، فَيُلْقَى فِي النَّارِ، فَتَنْدَلِقُ أَقْتَابُ بَطْنِهِ، فَيَدُورُ بِهَا كَمَا يَدُورُ الْحِمَارُ بِالرَّحَى، فَيَجْتَمِعُ إِلَيْهِ أَهْلُ النَّارِ، فَيَقُولُونَ: يَا فُلَانُ مَا لَكَ؟ أَلَمْ تَكُنْ تَأْمُرُ بِالْمَعْرُوفِ، وَتَنْهَى عَنِ الْمُنْكَرِ؟ فَيَقُولُ: بَلَى، قَدْ كُنْتُ آمُرُ بِالْمَعْرُوفِ وَلَا آتِيهِ، وَأَنْهَى عَنِ الْمُنْكَرِ وَآتِيهِ».
[صحيح] - [متفق عليه] - [صحيح مسلم: 2989]

Usáma Ibn Zajd (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že mu bylo řečeno: „Nepůjdeš k ‘Uthmánovi a nebudeš s ním mluvit?" A on řekl: „Domníváte se, že s ním nemluvím, aniž byste slyšeli? Při Bohu, jsem s ním mluvil jen mezi námi dvěma, aniž bych otevřel věc, kterou si nepřeji otevřít jako první, a neříkám nikomu, kdo je nade mnou panovníkem, že je nejlepším z lidí, poté, co jsem slyšel Posla Božího (ať mu Bůh žehná a dá mír) říci:
„V soudný den bude přiveden muž a vhozen do ohně a protrhnou se mu střeva a bude s nimi chodit dokola, jako chodí osel okolo mlýnského kamene, a lidé ohně se shromáždí kolem něj a budou říkat: Ty, co je ti? Nenařizoval jsi snad vhodné a nezakazoval zavrženíhodné? A on řekne: Ano, přikazoval jsem vhodné, a nekonal ho, a zakazoval jsem zavrženíhodné, a dělal jsem ho.”"
[Správný(Sahíh)] - [Je na něm shoda.(Al-Buchárí a Muslim)] - [Sahíh Muslim - 2989]

Výklad

Usámovi Ibn Zajdovi (ať je s ním Bůh spokojen) bylo řečeno: Nepůjdeš k ‘Uthmánovi Ibn ‘Affánovi (ať je s ním Bůh spokojen) a nebudeš s ním mluvit o pokušení (sporech), které vzniklo mezi lidmi, a snažit se ho zažehnat? A on jim řekl, že s ním mluvil v soukromí a žádal ho o prospěch a nevyvolávání pokušení (sporů) a jeho záměrem bylo, že nechtěl veřejně kárat panovníka před lidmi a být příčinou urážení chalífy, což je otevření dveří pokušení (fitna) a zlu, a on nechce být prvním, kdo je otevře.
A poté Usáma (ať je s ním Bůh spokojen) řekl, že dává rady panovníkům soukromě a nikomu nelichotí, i kdyby to byl panovník, a ani jim nepochlebuje a nechválí je falešně do tváře, a to poté, co slyšel Proroka (ať mu Bůh žehná a dá mír) říci, že v soudný den bude přiveden muž a vhozen do ohně, až mu z břicha kvůli velkému vedru a těžkému trestu vyhřeznou střeva, a bude s nimi chodit dokola, jako chodí osel okolo mlýnského kamene, a shromáždí se okolo něj lidé ohně a zeptají se ho: Ty, copak jsi nepřikazoval vhodné a nezakazoval zavrženíhodné?
A on řekne: Přikazoval jsem vhodné, ale nedělal jsem ho, a zakazoval jsem zavrženíhodné, a dělal jsem ho.

Poučení z hadíthu

1. Základem dávání rad vládcům je, aby bylo soukromé a aby ho člověk nedělal veřejně před lidmi.
2. Hrozba velkého trestu tomu, jehož slova jsou v rozporu s jeho činy.
3. Správné a milé chování k vládcům a přikazování jim vhodného a zakazování zavrženíhodného.
4. Odsouzení pochlebování vládcům a předvádění něčeho, co je v rozporu s vnitřním postojem, jako je falešné vychvalování a lichocení.