Hadíth: „K dobrému islámu člověka patří nestarat se o to, co se ho netýká

عَنْ أَبِي هُرَيْرَةَ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ قَالَ: قَالَ رَسُولُ اللهِ صَلَّى اللهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ:
«مِنْ حُسْنِ إِسْلَامِ المَرْءِ تَرْكُهُ مَا لَا يَعْنِيهِ».
[قال النووي: حديث حسن] - [رواه الترمذي وغيره] - [الأربعون النووية: 12]

Abú Hurajra (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl:
„K dobrému islámu člověka patří nestarat se o to, co se ho netýká."
[قال النووي: حديث حسن] - [رواه الترمذي وغيره] - [الأربعون النووية - 12]

Výklad

Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) vysvětlil, že k dokonalosti dobrého islámu muslima a jeho víry patří vzdálení se od toho, co se ho netýká, není pro něho důležité a v ničem mu neprospívá, ať to jsou slova nebo činy nebo to patří k věcem, které se ho netýkají, ať už jsou to věci týkající se víry nebo pozemského života. A zabývání se věcmi, které se člověka netýkají, může odvést od věcí, které se ho týkají, nebo ho může přivést k tomu, čeho se měl vyvarovat, protože člověk je zodpovědný za svoje činy v soudný den.

Poučení z hadíthu

1. Lidé se v islámu liší a islám se některými činy stává lepším.
2. Zanechání zbytečných věcí a zvědavosti v činech a slovech je důkazem dokonalého islámu člověka.
3. Nabádání k zabývání se tím, co se člověka týká v jeho víře a pozemském životě, a pokud k dobrému islámu člověka patří zanechání věcí, které se ho netýkají, patří k dobrému islámu zabývání se věcmi, které se ho týkají.
4. Ibn Qajjim (ať se nad ním Bůh smiluje) řekl: Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) shrnul všechnu zbožnost do jednoho výroku a řekl: „K dobrému islámu člověka patří nestarat se o to, co se ho netýká," a to zahrnuje nestarat se o to, co se ho netýká, ať to jsou slova, pohled, poslech, dotyk, chůze, přemýšlení a všechny ostatní zjevné i skryté věci, a tato slova jsou dostačující, co se týče zbožnosti.
5. Ibn Radžab řekl: Tento hadíth je jedním ze základů etikety.
6. Nabádání k hledání vědění, protože tím člověk pozná, co se ho týká a co ne.
7. Přikazování vhodného a zakazování zavrženíhodného a rada jsou věci, které se člověka týkají, protože je nařízeno, aby je vykonával.
8. Obecný význam tohoto hadíthu zahrnuje: vzdalování se od toho, co se člověka netýká z toho, co Bůh zakázal a co Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) zavrhl, a také toho, co člověk nepotřebuje z věcí týkajících se budoucího života, jako je podstata neviditelných věcí, podrobnosti podstaty stvoření a osudu, a patří tam také otázky a hledání odpovědí týkající se předpokládaných problémů, které nenastaly, pravděpodobně nenastanou nebo si ani nelze představit, že nastanou.