Hadíth: „Mluvte vždy pravdu, protože pravda vede k dobrotě a dobrota vede do ráje,

عَنْ عَبْدِ اللهِ بنِ مَسعُودٍ رضي الله عنه قَالَ: قَالَ رَسُولُ اللهِ صَلَّى اللهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ:
«عَلَيْكُمْ بِالصِّدْقِ، فَإِنَّ الصِّدْقَ يَهْدِي إِلَى الْبِرِّ، وَإِنَّ الْبِرَّ يَهْدِي إِلَى الْجَنَّةِ، وَمَا يَزَالُ الرَّجُلُ يَصْدُقُ وَيَتَحَرَّى الصِّدْقَ حَتَّى يُكْتَبَ عِنْدَ اللهِ صِدِّيقًا، وَإِيَّاكُمْ وَالْكَذِبَ، فَإِنَّ الْكَذِبَ يَهْدِي إِلَى الْفُجُورِ، وَإِنَّ الْفُجُورَ يَهْدِي إِلَى النَّارِ، وَمَا يَزَالُ الرَّجُلُ يَكْذِبُ وَيَتَحَرَّى الْكَذِبَ حَتَّى يُكْتَبَ عِنْدَ اللهِ كَذَّابًا».
[صحيح] - [متفق عليه] - [صحيح مسلم: 2607]

‘Abdulláh Ibn Mas'úd (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl:
„Mluvte vždy pravdu, protože pravda vede k dobrotě a dobrota vede do ráje, a člověk bude říkat pravdu a vyhledávat ji tak dlouho, dokud nebude u Boha zapsán jako pravdomluvný. A chraňte se lži, protože lež vede k hříšnosti a hříšnost vede do ohně, a člověk bude tak dlouho lhát a vyhledávat lež, až ho Bůh zapíše jako lháře.”
[Správný(Sahíh)] - [Je na něm shoda.(Al-Buchárí a Muslim)] - [Sahíh Muslim - 2607]

Výklad

Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) nařídil mluvit pravdu a řekl, že dodržování pravdomluvnosti vede k trvalému dobrému skutku a ten vede toho, kdo jej koná, do ráje a tak dlouho mluví pravdu skrytě i veřejně, až si zaslouží jméno pravdomluvný (arabsky siddíq, což je forma, která znamená mnoho). Poté Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) varoval před lží a falešnými řečmi, protože to vede k odchýlení, zlu, špatnosti a hříchům a ty vedou do ohně. A člověk tak dlouho lže, až je u Boha zapsán jako lhář.

Poučení z hadíthu

1. Pravdomluvnost je dobrý mrav, který lze získat snažením. Člověk tak dlouho říká pravdu a vyhledává ji, až se pravdomluvnost stane jeho přirozeností a povahou a je u Boha zapsán jako pravdomluvný a zbožný.
2. Lež je špatný mrav, který lze získat dlouhým praktikováním a vyhledáváním lži ať slovy nebo činy, až se stane jeho přirozeností a pak bude zapsán u Boha mezi lháři.
3. Pravdomluvnost zahrnuje jazyk, což je opak lži, úmysl, což je upřímnost (a zasvěcení jen Bohu) a pevný záměr vykonat, co člověk zamýšlel. Pravdomluvnost v činech je nejméně to, aby skryté bylo stejné jako zjevné, a pravdomluvnost ve stavu je upřímnost ve strachu, doufání atd. A kdo má všechny popsané vlastnosti, je nejvíce pravdomluvný (arabsky siddíq) a kdo má jen některé, je jen pravdomluvný (ar. sádiq).