Hadíth: „Vedoucí proseb za odpuštění (sajjid al-istighfár) je,

عَنْ شَدَّادِ بْنِ أَوْسٍ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ عَنِ النَّبِيِّ صَلَّى اللهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ:
«سَيِّدُ الِاسْتِغْفَارِ أَنْ تَقُولَ: اللَّهُمَّ أَنْتَ رَبِّي لاَ إِلَهَ إِلَّا أَنْتَ، خَلَقْتَنِي وَأَنَا عَبْدُكَ، وَأَنَا عَلَى عَهْدِكَ وَوَعْدِكَ مَا اسْتَطَعْتُ، أَعُوذُ بِكَ مِنْ شَرِّ مَا صَنَعْتُ، أَبُوءُ لَكَ بِنِعْمَتِكَ عَلَيَّ، وَأَبُوءُ لَكَ بِذَنْبِي فَاغْفِرْ لِي، فَإِنَّهُ لاَ يَغْفِرُ الذُّنُوبَ إِلَّا أَنْتَ» قَالَ: «وَمَنْ قَالَهَا مِنَ النَّهَارِ مُوقِنًا بِهَا، فَمَاتَ مِنْ يَوْمِهِ قَبْلَ أَنْ يُمْسِيَ، فَهُوَ مِنْ أَهْلِ الجَنَّةِ، وَمَنْ قَالَهَا مِنَ اللَّيْلِ وَهُوَ مُوقِنٌ بِهَا، فَمَاتَ قَبْلَ أَنْ يُصْبِحَ، فَهُوَ مِنْ أَهْلِ الجَنَّةِ».
[صحيح] - [رواه البخاري] - [صحيح البخاري: 6306]

Šaddád Ibn Aws (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl:
„Vedoucí proseb za odpuštění (sajjid al-istighfár) je, když řekneš: „Bože, Ty jsi můj Pán, není boha kromě Tebe, stvořil jsi mne a já jsem Tvůj služebník a dodržuji Tvou úmluvu a slib, jak jsem schopen. Chraň mě před zlem, kterého jsem se dopustil, doznávám Tvou milost, kterou jsi mi udělil, a doznávám své hříchy, odpusť mi je, protože nikdo jiný nemůže odpustit hříchy, jen Ty.” A kdo to řekne ve dne, s vírou a jistotou v to, co říká, a zemře dříve, než přijde noc, patří mezi obyvatele ráje, a kdo to řekne v noci, s vírou a jistotou v to, co říká, a zemře dříve, než přijde ráno, patří mezi obyvatele. ráje.”
[Správný(Sahíh)] - [Zaznamenal ho Al-Buchárí]

Výklad

Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl, že prosby za odpuštění mají různé verze a nejlepší z nich jsou slova služebníka: „Bože, Ty jsi můj Pán, není boha kromě Tebe, stvořil jsi mne a já jsem Tvůj služebník a dodržuji Tvou úmluvu a slib, jak jsem schopen. Chraň mě před zlem, kterého jsem se dopustil, doznávám Tvou milost, kterou jsi mi udělil, a doznávám své hříchy, odpusť mi je, protože nikdo jiný nemůže odpustit hříchy, jen Ty.” Člověk nejdříve dosvědčí jedinost Boží, že Bůh je jeho stvořitelem, tím, koho uctívá a který nemá žádné společníky, a že dodržuje to, co slíbil Bohu z víry a poslušnosti, jak je toho schopen, protože i když se člověk snaží, nikdy nemůže dosáhnout dokonalosti a vykonat vše, co mu Bůh nařídil, ani dostatečně poděkovat za Boží dobrodiní. A pak dosvědčuje, že se obrací na Boha, přidržuje se Jej a žádá Ho o ochranu před vším zlem, kterého se člověk dopustil. A poslušně Bohu dosvědčuje, aby mu poděkoval za Jeho dobrodiní, a také sám před sebou dosvědčuje svůj hřích. A nakonec se přibližuje k Bohu a prosí Ho za odpuštění a aby skryl jeho hříchy a smazal je díky Své dobrotě a milosrdnosti, protože nikdo jiný kromě Boha nemůže odpustit hříchy. Poté Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl, že tyto prosby patří do ranních a večerních proseb, a že kdo je řekne s vírou a jistotou a rozumí tomu, co říká, na začátku dne, což je od úsvitu do východu slunce, a pak zemře, vstoupí do ráje. A kdo je řekne v noci (a tento čas začíná již před západem slunce) a zemře, než se rozední, vstoupí do ráje.