Hadíth: Ibn ‘Abbás (ať je s nimi Bůh spokojen) vyprávěl, že Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl:||„Kdyby bylo lidem dáno, co požadují, chtěli by majetky lidí i jejich krev (život), ale musí být důkaz pro žalobce a přísaha pro toho, kdo odmítá (žalovaného).”

عَن ابنِ عباسٍ رضي الله عنهما أنَّ رسولَ اللهِ صلي الله عليه وسلم قال:
«لَو يُعطَى النّاسُ بدَعواهُم لادَّعَى رِجالٌ أموالَ قَومٍ ودِماءَهُم، لَكِنَّ البَيِّنَةَ على المُدَّعِى، واليَمينَ على مَن أنكَرَ».
[حسن] - [رواه البيهقي، وغيره هكذا، وبعضه في الصحيحين] - [الأربعون النووية: 33]

Ibn ‘Abbás (ať je s nimi Bůh spokojen) vyprávěl, že Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl:
„Kdyby bylo lidem dáno, co požadují, chtěli by majetky lidí i jejich krev (život), ale musí být důkaz pro žalobce a přísaha pro toho, kdo odmítá (žalovaného).”
[Dobrý(Hasan)] - [رواه البيهقي وغيره هكذا وبعضه في الصحيحين] - [الأربعون النووية - 33]

Výklad

Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl, že pokud by bylo lidem dáváno pouze na základě jejich žádostí bez důkazů, žádali by majetky a životy jiných lidí, a tak je povinné, aby žalobce předložil důkaz na to, co požaduje, a pokud nemá důkaz, tak se osloví žalovaný, a pokud odmítne žalobu, musí přísahat, a pokud to udělá, je osvobozen.

Poučení z hadíthu

1. Ibn Daqíq Al-‘Íd řekl: Tento hadíth je jedním ze základů soudnictví a nejdůležitějším pravidlem ve sporech a hádkách.
2. Islámský zákon přišel, aby chránil majetky a životy lidí před zahráváním si s nimi.
3. Soudce nesoudí podle svých vědomostí ale podle důkazů.
4. Každému, kdo podává žalobu(nebo něco tvrdí)bez důkazu, bude zamítnuta, ať už se týká práv a činů mezi lidmi nebo otázek víry a vědění.