Hadíth: a řekl: „Věru, že nepřináší dobro, ale získává se jím z lakomce.”

عَنِ ابْنِ عُمَرَ رضي الله عنهما:
عَنِ النَّبِيِّ صَلَّى اللهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ أَنَّهُ نَهَى عَنِ النَّذْرِ، وَقَالَ: «إِنَّهُ لَا يَأْتِي بِخَيْرٍ، وَإِنَّمَا يُسْتَخْرَجُ بِهِ مِنَ الْبَخِيلِ».
[صحيح] - [متفق عليه] - [صحيح مسلم: 1639]

Ibn ‘Umar (ať je s nimi Bůh spokojen) vyprávěl,
že Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) zakázal slib Bohu (an-nadzr) a řekl: „Věru, že nepřináší dobro, ale získává se jím z lakomce.”
[Správný(Sahíh)] - [Je na něm shoda.(Al-Buchárí a Muslim)] - [Sahíh Muslim - 1639]

Výklad

Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) zakázal slib Bohu (an-nadzr). To znamená, že člověk slíbí Bohu, že bude dělat něco, co pro něj podle islámu nebylo povinné, když se stane něco, co si přeje. A Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl, že tento slib nic neuspíší ani neopozdí, ale získává se jím(dobrých skutků) z lakomce, který nedělá nic jiného než povinnosti, a že tento slib nepřinese člověku nic, co by mu nebylo už předem určeno.

Poučení z hadíthu

1. Slib Bohu (an-nadzr) není v islámu doporučen, ale pokud už ho člověk dá, musí ho splnit, pokud v něm není nějaký hřích.
2. Důvodem zákazu je „že nepřináší dobro,” tzn. že nezmění Boží osud. Proto by si ten, kdo dává tento slib Bohu, neměl myslet, že se mu splní, co si přál, jen proto, že dal tento slib; Bůh se bez toho obejde.
3. Al-Qurtubí řekl: Tento zákaz se týká toho, když někdo například řekne: Pokud Bůh uzdraví mého nemocného, budu dávat takovou a takovou almužnu. Důvodem, proč je toto zavrženíhodné, je, že když toto uctívání podmínil získáním výše uvedeného cíle, plyne z toho, že jeho záměrem nebylo přiblížit se k Bohu, když to slíbil, naopak šel cestou něčeho za něco. Vysvětluje to to, že kdyby jeho nemocný nebyl uzdraven, nedával by tuto almužnu, kterou podmínil jeho uzdravením, což je chování lakomce, který nevydává ze svého jmění nic, pokud za to hned nedostane něco jiného, co má obvykle vyšší hodnotu.