Hadíth: Proti tomu, kdo škodí mému příteli (walí), jsem povolil válčit. Můj služebník se mi nepřiblíží ničím více milovaným než tím, co jsem mu nařídil jako povinnost

عَنْ أَبِي هُرَيْرَةَ رضي الله عنه قَالَ:
قَالَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ: «إِنَّ اللَّهَ قَالَ: مَنْ عَادَى لِي وَلِيًّا فَقَدْ آذَنْتُهُ بِالحَرْبِ، وَمَا تَقَرَّبَ إِلَيَّ عَبْدِي بِشَيْءٍ أَحَبَّ إِلَيَّ مِمَّا افْتَرَضْتُ عَلَيْهِ، وَمَا يَزَالُ عَبْدِي يَتَقَرَّبُ إِلَيَّ بِالنَّوَافِلِ حَتَّى أُحِبَّهُ، فَإِذَا أَحْبَبْتُهُ: كُنْتُ سَمْعَهُ الَّذِي يَسْمَعُ بِهِ، وَبَصَرَهُ الَّذِي يُبْصِرُ بِهِ، وَيَدَهُ الَّتِي يَبْطِشُ بِهَا، وَرِجْلَهُ الَّتِي يَمْشِي بِهَا، وَإِنْ سَأَلَنِي لَأُعْطِيَنَّهُ، وَلَئِنِ اسْتَعَاذَنِي لَأُعِيذَنَّهُ، وَمَا تَرَدَّدْتُ عَنْ شَيْءٍ أَنَا فَاعِلُهُ تَرَدُّدِي عَنْ نَفْسِ المُؤْمِنِ، يَكْرَهُ المَوْتَ وَأَنَا أَكْرَهُ مَسَاءَتَهُ».
[صحيح] - [رواه البخاري] - [صحيح البخاري: 6502]

Abú Hurajra (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl:
„Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Věru, že Bůh pravil: Proti tomu, kdo škodí mému příteli (walí), jsem povolil válčit. Můj služebník se mi nepřiblíží ničím více milovaným než tím, co jsem mu nařídil jako povinnost. Můj služebník se mi nepřestane přibližovat doporučenými věcmi, dokud ho nebudu milovat. A když ho budu milovat, budu jeho sluchem, kterým slyší, zrakem, kterým vidí, rukou, kterou sahá, a nohou, kterou chodí, když mě požádá, dám mu, když se dá pod mou ochranu, ochráním ho. A nerozpakuji se u žádného svého činu kromě duše věřícího - on nenávidí smrt a já nenávidím mu jakkoliv ublížit.”"
[Správný(Sahíh)] - [Zaznamenal ho Al-Buchárí] - [Sahíh Al-Buchárí - 6502]

Výklad

Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) oznámil ve svatém hadíthu, že velectěný Bůh řekl: Tomu, kdo uškodí jednomu mému příteli (walí), rozzlobí ho nebo ho nenávidí, otevřeně ukazuji nepřátelství.
Přítel Boží (walí) je bohabojný věřící a podle míry víry a bohabojnosti člověka se posuzuje Boží přátelství (ochrana). Nejmilejší Bohu, čím se k Němu může muslim přiblížit, jsou věci, které mu nařídil, jako uctívání a konání dobrých skutků a zanechání zakázaných věcí. A když se muslim přibližuje k Bohu konáním nepovinného uctívání, dosáhne Boží lásky. A když ho Bůh miluje, chrání tyto čtyři jeho údy:
Chrání jeho sluch, a tak slyší jen to, s čím je Bůh spokojen.
Chrání jeho zrak, a tak vidí jen to, co má Bůh rád a s čím je spokojen.
Chrání jeho ruku, a tak s ní dělá jen to, s čím je Bůh spokojen.
Chrání jeho nohu, a tak jde jen tam, kde je dobro a kde je s tím Bůh spokojen.
A společně s tímto, pokud Boha o něco požádá, dá mu, oč žádal, a tak vyplňuje jeho prosby. A když se dá pod ochranu Boží, Bůh ho ochrání před vším, čeho se bojí.
A poté Všemohoucí Bůh řekl: A nerozpakuji se u žádného svého činu kromě vzetí duše věřícího, z milosrdenství vůči němu, protože nenávidí smrt kvůli bolesti s ní spojené a Bůh nenávidí vše, co bolí věřícího.