عَنْ عَبْدِ اللَّهِ بْنِ بُسْرٍ رَضِيَ اللَّهِ عَنْهُ قَالَ: أَتَى النَّبِيَّ رَجُلٌ، فَقَالَ: يَا رَسُولَ اللَّهِ! إِنَّ شَرَائِعَ الإِسْلَامِ قَدْ كَثُرَتْ عَلَيْنَا، فَبَابٌ نَتَمَسَّكُ بِهِ جَامِعٌ؟ قَالَ:
«لاَ يَزَالُ لِسَانُكَ رَطْبًا مِنْ ذِكْرِ اللَّهِ».
وفي رواية: مِنْ حَدِيثِ مُعَاذِ بْنِ جَبَلٍ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ: آخِرُ مَا فَارَقْتُ عَلَيْهِ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ أَنْ قُلْتُ: أَيُّ الأَعْمَالِ خَيْرٌ وَأَقْرَبُ إِلَى اللَّهِ؟ قَالَ: «أَنْ تَمُوتَ وَلِسَانُكَ رَطْبٌ مِنْ ذِكْرِ اللَّهِ عَزَّ وَجَلَّ».
المزيد
Abdulláh Ibn Busr (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že jeden muž přišel k Prorokovi a řekl: Posle Boží, věru, že nařízeních islámu je na nás moc, dej nám něco, čeho bychom se mohli pevně držet. A on řekl:
„Ať je tvůj jazyk stále vlhký od připomínání si Boha.” A v jiné verzi je: z hadíthu Mu‘ádze Ibn Džabala (ať je s ním Bůh spokojen): Poslední, než jsem se rozloučil s Poslem Božím (ať mu Bůh žehná a dá mír), bylo, že jsem řekl: Jaký skutek je nejlepší a nejbližší Bohu? A on řekl: „Abys zemřel, když tvůj jazyk je vlhký od připomínání si Boha (dhikr).”
