Hadíth: „Ať je tvůj jazyk stále vlhký od připomínání si Boha
عَنْ عَبْدِ اللَّهِ بْنِ بُسْرٍ رَضِيَ اللَّهِ عَنْهُ قَالَ: أَتَى النَّبِيَّ رَجُلٌ، فَقَالَ: يَا رَسُولَ اللَّهِ! إِنَّ شَرَائِعَ الإِسْلَامِ قَدْ كَثُرَتْ عَلَيْنَا، فَبَابٌ نَتَمَسَّكُ بِهِ جَامِعٌ؟ قَالَ:
«لاَ يَزَالُ لِسَانُكَ رَطْبًا مِنْ ذِكْرِ اللَّهِ».
وفي رواية: مِنْ حَدِيثِ مُعَاذِ بْنِ جَبَلٍ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ: آخِرُ مَا فَارَقْتُ عَلَيْهِ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ أَنْ قُلْتُ: أَيُّ الأَعْمَالِ خَيْرٌ وَأَقْرَبُ إِلَى اللَّهِ؟ قَالَ: «أَنْ تَمُوتَ وَلِسَانُكَ رَطْبٌ مِنْ ذِكْرِ اللَّهِ عَزَّ وَجَلَّ».
[صحيح] - [رواه أحمد والترمذي وابن ماجه وابن حبان] - [الأربعون النووية: 50]
المزيــد ...
Abdulláh Ibn Busr (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že jeden muž přišel k Prorokovi a řekl: Posle Boží, věru, že nařízeních islámu je na nás moc, dej nám něco, čeho bychom se mohli pevně držet. A on řekl:
„Ať je tvůj jazyk stále vlhký od připomínání si Boha.”
[Správný(Sahíh)] - [رواه أحمد والترمذي وابن ماجه وابن حبان] - [الأربعون النووية - 50]
Jeden muž si stěžoval Prorokovi (ať mu Bůh žehná a dá mír), že doporučených a dobrovolných věcí v islámu je na něj příliš mnoho a nedokáže je všechny vykonávat, protože je slabý, a pak se zeptal Proroka (ať mu Bůh žehná a dá mír), aby mu řekl o nějakém jednoduchém činu, za který je velká odměna, aby se toho činu držel a pravidelně ho vykonával.
A Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) mu poradil, aby jeho jazyk byl stále vlhký od toho, jak s ním hýbe při vzpomínání Boha (dhikr) v každé situaci a v každý čas, jako je prošení za odpuštění, prosby, dhikr jako jako slova subhanalláh a alhamdulilláh atd.
Poučení z hadíthu
- Velká odměna za pravidelné připomínání si Boha (dhikr).
- Do velkého Božího dobra patří jednoduchost příčin odměny.
- Rozdíly v lidech na základě jejich podílu z dobra.
- Časté připomínání si Boha jazykem, jako slova subhánalláh, alhamdulilláh, lá illáha ilá-lláh, Alláhu akbar atd., s uvědoměním si v srdci zaujímá místo mnoha doporučených druhů uctívání.
- Prorokovy (ať mu Bůh žehná a dá mír) odpovědi braly v úvahu ty, kteří se ptali, a každému odpovídal to, co je pro něj nejlepší.