Hadíth: Nevěřte lidem Knihy, ale ani neprohlašujte jejich slova za lživá a říkejte: {Uvěřili jsme v Boha a v to, co seslal nám…}

عَنْ ‌أَبِي هُرَيْرَةَ رَضِيَ اللهُ عَنْهُ قَالَ:
كَانَ أَهْلُ الْكِتَابِ يَقْرَؤُونَ التَّوْرَاةَ بِالْعِبْرَانِيَّةِ، وَيُفَسِّرُونَهَا بِالْعَرَبِيَّةِ لِأَهْلِ الْإِسْلَامِ، فَقَالَ رَسُولُ اللهِ صَلَّى اللهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ: «لَا تُصَدِّقُوا أَهْلَ الْكِتَابِ وَلَا تُكَذِّبُوهُمْ، وَقُولُوا: {آمَنَّا بِاللهِ وَمَا أُنْزِلَ إِلَيْنَا} [البقرة: 136] الْآيَةَ».
[صحيح] - [رواه البخاري] - [صحيح البخاري: 4485]

Abú Hurajra (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že
lidé Knihy četli Tóru hebrejsky a vysvětlovali ji arabsky muslimům a Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Nevěřte lidem Knihy, ale ani neprohlašujte jejich slova za lživá a říkejte: {Uvěřili jsme v Boha a v to, co seslal nám…}[Kráva: 136] až do konce verše.”
[Správný(Sahíh)] - [Zaznamenal ho Al-Buchárí]

Výklad

Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) varoval svoji obec před tím, co jim vypráví lidé Knihy o svých knihách, a to proto, že židé v době Proroka (ať mu Bůh žehná a dá mír) četli Tóru hebrejsky, ale vysvětlovali ji arabsky. A Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: Nevěřte lidem Knihy, ale ani neprohlašujte jejich slova za lživá v tom, o čem se neví, zda to je pravda nebo ne. A to proto, že Bůh nám nařídil věřit tomu, co bylo sesláno v Koránu, i v to, co bylo sesláno jim, ale na druhou stranu nemáme jak zjistit, zda to, co o svých knihách říkají, je pravda nebo lež, pokud o tom není nic v Koránu. A tak by se o tom nemělo rozhodovat vůbec a neměli bychom jim věřit, abychom neměnili svaté knihy jako oni, ale také bychom neměli prohlašovat za lež, co říkají, protože by to mohlo být pravdivé a pak bychom odmítali něco, o čem nám bylo nařízeno tomu věřit. A tak nám Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) nařídil, abychom říkali: {Uvěřili jsme v Boha a v to, co seslal nám, i v to, co seslal Abrahamovi, Ismaelovi, Izákovi, Jakubovi a kmenům, i v to, co bylo dáno Mojžíšovi, Ježíšovi, a v to, co bylo dáno prorokům od Pána jejich. My nečiníme rozdíl mezi nimi a do vůle Pána svého jsme odevzdáni!} [Kráva: 136]