Hadíth: ‘Abdulláh Ibn ‘Amru (ať je s nimi Bůh spokojen) vyprávěl, že Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl:||„Pokud má člověk tyto čtyři vlastnosti, je úplným pokrytcem, a pokud má jednu z nich, má v sobě část pokrytectví, dokud ji nezmění: ten, kdo když mluví, lže, když něco slíbí, nedodrží to, když se hádá, začne sprostě nadávat, a když se mu něco svěří, zradí

عَنْ عَبْدِ اللَّهِ بْنِ عَمْرٍو رضي الله عنهما قال: قال رَسولُ اللهِ صَلَّى اللهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ:
«أَرْبَعٌ مَنْ كُنَّ فِيهِ كَانَ مُنَافِقًا، وَإِنْ كَانَتْ خَصْلَةٌ مِنْهُنَّ فِيهِ كَانَتْ فِيهِ خَصْلَةٌ مِنَ النِّفَاقِ حَتَّى يَدَعَهَا: مَنْ إِذَا حَدَّثَ كَذَبَ، وإِذَا وَعَدَ أَخْلَفَ، وإذَا خَاصَمَ فَجَرَ، وَإِذَا عَاهَدَ غَدَرَ».
[صحيح] - [رواه البخاري ومسلم] - [الأربعون النووية: 48]

‘Abdulláh Ibn ‘Amru (ať je s nimi Bůh spokojen) vyprávěl, že Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl:
„Pokud má člověk tyto čtyři vlastnosti, je úplným pokrytcem, a pokud má jednu z nich, má v sobě část pokrytectví, dokud ji nezmění: ten, kdo když mluví, lže, když něco slíbí, nedodrží to, když se hádá, začne sprostě nadávat, a když se mu něco svěří, zradí."
[Správný(Sahíh)] - [رواه البخاري ومسلم] - [الأربعون النووية - 48]

Výklad

Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) varoval před čtyřmi vlastnosti, které když se u muslima sejdou, stane se kvůli těmto vlastnostem velmi podobným pokrytcům. A to je u toho, u koho tyto vlastnosti převažují, zatímco ten, u koho se objeví vyjímečně, do toho není zahrnutý. A tyto vlastnosti jsou:
První: pokud mluví, záměrně lže a jeho slova nejsou pravdivá.
Druhá: pokud uzavře nějakou smlouvu, nedodrží ji a zradí svého druha.
Třetí: pokud dá nějaký slib, poruší ho a nedodrží ho.
Čtvrtá: pokud se hádá a pře s někým, je jeho hádka tvrdá a odchyluje se od pravdy a klame ve svých odpovědích a popírá je a říká špatné věci a lži.
Pokrytectví je veřejné ukazování opaku toho, co je uvnitř. A tento význam je i v tom, kdo má výše uvedené vlastnosti. A jeho pokrytectví se týká práva toho, komu lže, komu slibuje, který mu něco svěřil a s kým se pře, a nemyslí se tím, že je pokrytec v islámu, který navenek ukazuje islám a uvnitř je nevěřícím. A kdo má pouze jednu z výše zmíněných vlastností, ten má jednu z vlastností pokrytectví, dokud jí nezanechá.

Poučení z hadíthu

1. Ukázání některých znaků pokrytce jako postrašení a varování před upadnutím do nich.
2. Smyslem hadíthu je, že tyto vlastnosti jsou vlastnostmi pokrytců a ten, kdo je má, je podobný pokrytcům v těchto vlastnostech a má jejich mravy a neznamená to to, že by byl pokrytcem, který navenek ukazuje islám a skrývá nevíru. A říká se, že je tím myšlen ten, u kterého tyto vlastnosti převažují a jemu na tom nezáleží, takový člověk obvykle mívá i špatné přesvědčení a bývá hanebníkem.
3. Al-Ghazálí řekl: Základ víry je omezen na tyto tři: slovo, čin a úmysl. A upozornil na hanebnost slova lží, na hanebnost činu podvodem a na hanebnost úmyslu nedodržením slibu, protože nedodržení slibu není špatné, ledaže by při jeho uzavření zamýšlel ho porušit; pokud ho ale chtěl dodržet a pak se stalo něco, co tomu zabránilo, není v tom znak pokrytectví.
4. Pokrytectví jsou dva druhy: pokrytectví v přesvědčení, kdy ten, kdo takový je, je mimo víru, to je navenek ukazování islámu a skrývání nevíry. A skutkové pokrytectví, což je připodobňování se pokrytcům v jejich mravech, a takový člověk není mimo víru, ale je to jeden z velkých hříchů.
5. Ibn Hadžar řekl: Učenci se shodli na tom, že ten, kdo upřímně věří srdcem a jazykem a udělá tyto věci, se nestává nevěřícím a ani není pokrytcem, který by byl věčně v ohni.
6. An-Nawawí řekl: Část učenců řekla: Pokrytci se zde myslí ti, kteří byli za doby Proroka (ať mu Bůh žehná a dá mír) a kteří mluvili o své víře, ale lhali, bylo jim dáno náboženství do ochrany, ale zklamali, dali slib ve věci náboženství, a porušili ho a sprostě mluvili ve svých hádkách.